Den sedmý - Balení

Tak a je po ptakach. Zitra brzo rano odjizdime. Dneska cely den lilo, jako asi vsude po republice, takze nebyla ani nalada neco vymyslet. Jen jsme si zasli na nadrazi koupit listek na vlak, pak z okna pozorovali radeni Emmy a balili veci. A protoze je zitra ten odjezd, je cas na sumarizaci a statistiku. Takze:

Podstoupili jsme tu kazdy 7 procedur.
Za ten tyden jsme navstivili 9 kavaren.
Dohromady jsme navic vypili 6 kafi z automatu.
Vyfotili jsme 235 fotek.
Navstivili jsme (bohuzel jenom) 2 okolni mesta.
V kazdem meste jsme prohlidli po jednom muzeu.
Na pokoji nam 6x pridali roli toaletniho papiru.
Ani jednou jsme nezaspali na snidani.

A oba jsme nastvani, ze nam skoncila dovolena.

Den šestý - Oxygenoterapie, parafínové obklady a prostě nic

Patek byl ve znameni lenoseni. Pomalu se nam to krati, zacinaji depky z konce dovolene a do toho vseho cely den prselo.

V poledne na nas cekaly posledni terapie pobytu. Ja mel na programu oxygenoterapii (coz je cesky proste a jednoduse kyslikova terapie) a Kata parafinove obklady (coz jsou cesky proste a jednoduse parafinove obklady). Druha jmenovana procedura probiha tak, ze se cast tela oblozi teplymi obklady, necha se to pekne v klidu pusobit a odpociva se. Oxygenoterapie je pro zmenu metoda, kterou urcite vsichni znaji z druheho dilu Basniku. Do nosu si strcite trubicku, sestricka vam do ni pusti kyslik nekolikanasobne cistsi nez ten, ktery je obsazeny ve vzduchu a cele to ma navodit psychickou pohodu a odbourat unavu. Ja jsem odboural unavu tak dokonale, ze jsem hned po peti minutach vdechovani usnul i s trubickou v nose a probudila me az sestra, ktera mne prisla zkontrolovat, jestli samou energii neskacu po stole. Docela zajimave bylo, ze pri zivnuti nebo jinem odlehnuti usi jste uplne zretelne slyseli a citili, jak vam kyslik vplouva nosem do hlavy. Celkem zvlastni pocit. A uplne nejzajimavejsi bylo, kdyz se mi nejakym nevysvetlitelnym zpusobem v trubicce s kyslikem objevila voda a ja jen bezmocne koukal, jak stoupa vys a vys smerem k nosu. Pripravoval jsem se na to, ze ji co nevidet vdechnu a jako prvni clovek na svete se utopim na nemocnicnim luzku. Nastesti ji v trubicce nebylo tolik a ja plasil zbytecne:-)

Po procedurach jsme se uz jen prosli po okoli, udelali par fotek a tesne pred dalsim destem jsme to tak tak stihli na pokoj. Zitra nas ceka uz jen baleni:'-(

Den pátý - Perličková koupel a Zlín

Dneska jsme meli, co se lazni tyce, celkem volny den, ale za to jsme poradne uchozeni ze Zlina. Prijeli jsme tam v pul dvanacte a jako vzdycky hned zasli na obed (my tu vubec jime jako protrzeni, takze doufam, ze az stoupnu na vahu, bude to poradne znat. Kata naopak doufa, ze to znat nebude ani trochu:). Po obede jsme prolitli mistni obchodni centrum, po nem jsme navstivili muzeum obuvi (ani jsme necekali, ze to bude tak zajimavy a ono opravdu jo) a na zaver jsme mestskou dojeli do ctvrti oranzovych batovskych domku. Vypadaji fakt pekne, jak jsou naskladany jeden na druhym. Uvnitr to musi byt ale silene malinky. Cestou zpatky jsme z autobusu videli i mistni hokejovou halu a dokonce i ta je cela postavena (nebo aspon oblozena) z tech vsudypritomnych oranzovych cihel.

No jo, ale pred Zlinem jsme byli jeste na jedne procedure. Hned v pul desate jsme se vratili na misto cinu, do budovy, kde nam vcera provadeli masaze, tentokrat ale na perlickovou koupel. To si lehnete do velke drevene kade s horkou vodou, voda zacne bublat, jako kdyz se vari a vy se v tom rochnite. K tomu vam do kade prileji jednu z vonnych prisad, aby se vam lepe bublalo. Na vyber nam dali borovici, kastan, levanduli, morskou sul a a a... jeste tusim dve. Kazdopadne ja si vybral kastan, Kata morskou sul a oba jsme citili borovici. Po procedure vas zabali do deky a odpocivate, div neusnete. Jinak Dole ve sklepeni me tentokrat uz neprekvapila stara znama maserka, ale dneska pro zmenu nejaky muj spolubublac, ktery po me neustale chtel, abych ho v te perlive koupeli fotil:)

Den čtvrtý - Masáž, Uherský Brod a Přeučil

Rano uz se stalo klasikou. V 7,20 budicek, nejaka ta hygiena a kousek pred osmou nastup na snidani. Tam vetsinou teprve vymyslime plan na cely den. Dneska jsme sli dopoledne na druhou varku inhalovani a hned po ni jsme museli rychle prebehnout do pavilonu na uplne opacne strane arealu, kde nas cekala masaz.

Masaze se provadi snad v nejstarsi budove celych lazni. V prizemi se vsleknete, hodi pres vas prosteradlo a poslou do ''sklepa'', kde uz ceka pripravena maserka. Budova je rozdelena na damskou a panskou cast a zatimco na Katu cekala ve sklepeni mlada usmevava holcina, na me za rohem vybafla osoba nespecifikovatelneho pohlavi, 4x sirsi nez ja a minimalne o hlavu vyssi. Lehl jsem si na lehatko brichem dolu a cekal, co se bude dit. Za chvilku jsem ucitil, jak mi na zada stekaji praminky nejakeho vonneho oleje a pak... plesk!... a uz to jelo. Zacal jsem litat po lehatku deset centimetru nahoru, deset centimetru dolu, presne v rytmu tahu masercinych velkych dlani. Musel jsem porad zadrzovat dech, protoze bych jinak po celou dobu masaze hlasite hekal a oci jsem nechal radeji zavrene, aby mi nevyskocily ven. Maserka mi projela zada, paze i siji a na uplny zaver... plesk!... a ja zjistil, ze masercina dlan je stejne velka jako moje hyzde. Telu takova masaz ale opravdu pomuze, citili jsme se jako znovuzrozeni:)

Hned po masazi jsme utikali na vlakove nadrazi, ze ktereho nam jel vlak do Uherskeho Brodu. U vlaku stal herec Jan Preucil, ktery na nas koukal dost zabijackym pohledem a to nejspis proto, ze jsme ho behem dvou dnu potkali poctvrte a vzdycky na samych lepsich mistech ( v bazenu, u sauny, v inhalovne). Asi v nas videl nejake papparazzi.

V Uherskem Brodu jsme se naobedvali, prosli par mistnich parku a parciku a zaskocili do muzea, kde zrovna probihala vystava hracek, se kterymi se tam mohlo dokonce i hrat, takze jsme se zase vratili do detskych let a tentokrat jsme si hracky od zadnych rakouskych duchodcu vzit nenechali:) Zitra mame v planu Zlin, tak uvidime, co na to pocasi.

Den třetí - Inhalace, masáž a panák

Utery bylo docela nabite. Hned rano jsme si priobjednali jednu proceduru, o ktere si tu vsichni povidaji (nemohli jsme proste zustat pozadu:). Byla to inhalace mineralni vody. Spociva v inhalovani jemne mlhy z mistni hoodne slane vody a to 7 minut nosem a 7 minut pusou. Procedura by mela zarucit lepsi dychani, omezeni kaslani a vubec celkove procisteni dychacich cest. Na to, ze jsme tam byli jen jednou, tak to docela funguje. Ven jsme sice vysli celi oroseni (aspon si teda namlouvame, ze to bylo oroseni a nebehali jsme po Luhacovicich se spustenou rymou), ale Kati ucpany nos opravdu trochu povolil a moje neustale echm za cely den nikdo nezaslechl.

Po inhalaci jsme si zaskocili zaplavat do bazenu a pak bezeli rovnou na dalsi program - tentokrat na automatickou masaz. To je vlastne klasicka virivka, akorat mnohem silnejsi. Po deseti minutach vas gejziry zacnou docela stipat a me treba takovy zada po te masazi stipou az do ted.

Pred veceri jsme meli chvilku casu, tak jsme ji vyuzili navratem do detskych let. Patou jsme v pisku nakreslili pandulaka a zacli jsme se dohadovat nad pravidly skakani. Najednou se za stromem vyloupli dve sedmdesatnice a jeden sedmdesatnik a s nedopitou Vincentkou v ruce si to namirili primo k nam. Cekali jsme par nadavek o niceni posvatne lazenske pudy, o ruseni klidu, o snizovani dustojnosti celeho lazenskeho komplexu, ale to, co se stalo, to jsme necekali ani nahodou. Babicka nahodila usmev, zvedla jednu nohu a se slovy ''Das ist gut! Sehr gut!'' preskakala pandulaka tam i zpatky. Duchodci nam proste zabrali hriste a nam nezbylo nic jineho, nez jit na tu veceri. Lazne holt delaji divy.

Den druhý - Lázeňské prameny, uhličitá koupel a solná jeskyně

Dneska jsme se byli zapsat v hlavnim lazenskem ''stanu'' na nektere procedury, ktere mistni komplex nabizi. Slecna nam kazdemu vyjela z pocitace rozpis, kam a kdy se mame dostavit. Suma sumarum to dopadlo tak, ze kazdy den, vcetne toho dnesniho, si budeme moct odskrtnout ucast na jedne koupeli nebo masazi. Navic musime povinne nekolikrat denne behat od pramene k prameni a dodrzovat pitny rezim mistnimi ozdravnymi vodami. A tak jsme rovnou vyrazili.

V Luhacovicich se nachazeji tri vetsi vridla a nekolik malych. Najdete tu Vincentku (ta je ze vsech znama asi nejvic), Ottovku, Antonku, Josefku a dalsi a dalsi (proste projedte kalendar od ledna do prosince a znate vsechny:). Na nic jsme necekali a pustili jsme se do ochutnavek. Prvni pramen = silene slana voda. Druhy pramen = silene slana voda. A tak to slo dal, az jsme se dostali k prameni, ze ktereho vytekala kupodivu voda sladka, dobra, proste takova, jak jsme na ni zvykli. Zajasali jsme, ze mame pramen, ktery nam pomuze dodrzet prisny lazensky pitny rezim a budeme zdravi az do smrti smrtouci. Kdyz jsme pak dojasali a obesli umyvadelko kolem dokola, nasli jsme na kohoutku cedulku s napisem 'Oplachova voda pro Vase hrnky'.

V jedenact jsme meli naplanovanou prvni proceduru - uhlicitou koupel. V malych kabinkach se vslecete, prejdete k velke nerezove vane a ponorite se do horke vody plne bublinek. Je to neco takoveho, jako kdybyste si lehli do vany naplnene perlivou bonaquaou. Behem par minut mate uplne cele telo posypane bublinami a to v takove silne vrstve, ze mate pocit, jakoby vam telo obrostl kolem dokola velky mekky mech. Fakt je to prijemny.

Odpoledne jsme si zasli na obed a pak hura do solne jeskyne. Hodina uvnitr se da udajne srovnat s nekolikadennim pobytem u more. Zalehli jsme do pohodlnych lehatek, vsude kolem nas jen sama sul, na strope svetylka menici barvu, v reproduktorech relaxacni hudba... No usnuli jsme oba, co vam mame povidat.

Den první - Příjezd

Rano jsme vstavali ve ctyri hodiny. Cestou na nadrazi jsme nekolikrat malem usnuli v tramvaji, ale nastesti jsme se vcas probudili a ''hlavak'' neprejeli. Na nadrazi jsem prisel na to, ze jsem si nevzal do vlaku nic na cteni a protoze Kata je zazrana do posledniho dilu Harryho Pottera, musel jsem si taky rychle neco splasit, abych se pri te petihodinove drncacce nenudil. Vzpomnel jsem si na kamarada, ktery jednou basnil o Playboyi. Jsou tam pry celkem dobry a zajimavy clanky a nahotinek je tam pomalu, i kdyz si spousta lidi mysli, ze je to casopis hlavne o tom. A to je prave ono. Spousta lidi si to mysli, tak to abych si ho koupil tak nejak... diskretne. Prisunul jsem se k prodavacce a tichym hlasem povidam:
''Dobry den, prosim vas, mate Playboy?''
''Jee, ja jsem tu dnes nova, ja se vam zeptam, ja nevim'' odpovedela mi prodavacka, nadechla se a zacala kricet pres pulku nadrazi:
''Hankooo? Mame Playboy?! Tady ho nejaky pan chce!''
Par lidi zvedlo zraky z magazinu, do kterych byli zacteni, aby se podivali na toho uchylaka (jo na me) a bylo po diskretnosti.

No ale dost uz. Cesta vlakem utekla docela rychle (mozna proto, ze Playboy je opravdu plny zajimavych clanku:-). Ani nam to neprislo jako pet hodin a uz za oknem vykoukla modra nadrazni cedule Luhacovice. Venku krasne, teplo, slunicko, proste idealni lazenske pocasi. Po ubytovani jsme probehli mesto, naplanovali prvni vylety, no a zitra, zitra to vypukne naplno:-)

Jedeme do lázní...

Konečně jsme si vybrali dovolenou a 24.2. se jedeme válet do ozdravných pramenů, vířivých koupelí, solných jeskyní a klasických postelí lázenského města Luhačovice. Odjezd je plánovaný na půl sedmou ranní, pofrčíme vlakem a měli bysme v něm strávit něco málo přes pět hodin.